Páté babí léto v Brně

Babí léto patří jednoznačně mezi moje nejoblíbenější roční období. Mezi ty další potom období dozrálých obilných polí, červeného listí (tzn. mezi žlutým a shnilým), prvního sněhu, řepkové a teplých večerů. Mezi ty neoblíbené pak zimní bahno a tma, Vánoce, období, kdy mží několik dní v kuse (a jak napsal můj oblíbená spisovatel Lustig - člověk si připadá jako v lahvi a kolem něj pomalu stoupá hladina vody) a když je jinak než by podle roční doby mělo být (což je teď skoro pořád).

Terezín, Osvětim, Buchenwald...

           

            Dnes ráno, po pětiletém boji s rakovinou, zemřel jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Svými knihami mi otvíral oči, ničil iluze o lidech a zároveň vracel naději, že dobro stále existuje. I když asi v jiné podobě, než jsem si ho kdy představovala. 

            Dnes, 26. února 2011, zemřel Arnošt Lustig. Člověk, u kterého jste měli pocit, že po tom všem, co prožil, tu zůstane navždy.

A nezůstal.

Nový semestr

           

            Tak nám opět začal další semestr. Na psychologickém ústavu se vůbec nic nezměnilo, pokračuje se ve stále stejném trendu, a to, že je to den ode dne horší. Proto si také myslím, že jsem do něj vstoupila přesně tak, jak si zaslouží - totiž totálně nalitá.

            Ještě asi ve čtyři ráno jsem vykřikovala, že se propijem až do rána a pak půjdem na psychoterapii. Ale nakonec místo toho, abych seděla na přednášce, jsem se se svými dvěma kamarádkami válela na bytě svého přítele, který už dávno odešel, a skučela, že mám hlad, bolí mě hlava a nemůžu chodit (ty kamarádky na tom byly velmi podobně :). 

            Následně jsme zjistily, že jsme vůbec o nic nepřišly, protože pan vedoucí ústavu prý přišel asi o dvacet minut později, strašně se divil, proč tam vůbec někdo je, že přednášky budou přece vyučovány e-learningově. To je sice možný, ale v sylabu se o tom nic nepíše, žádný email nedošel, takže pokud nepředpokládají, že jsme telepati, tak by se nad sebou měli trochu zamyslet. Navíc žádný e-learningový kurz není spuštěn, předpokládám, že nám ho dají do užívání tak týden předtím, než půjdeme na zkoušku. Trochu mě děsí, že mě u nás tahle situace vůbec nepřekvapuje.

            V úterý jsem se dostavila na přednášku z Psychodiagnostiky dětí a dospívajících. Vyučující zřejmě nedošlo, že jsme minulý semestr měli Psychodiagnostiku dospělých, a že nám nemusí vysvětlovat, co je to psychodiagnostika a psychodiagnostická činnost půl hodiny. A taky jí asi nedošlo, že jsme ve čtvrťáku a skutečně nepotřebujeme po stopadesátý slyšet, co je to objektivita, validita a reliabilita testu. Grr. Ještě, že jsem s sebou měla knížku (a stejně po hodině odešla).

            Dnes jsem se po další akci, která končila v ranních hodinách, ocitla na přednášce Klinické psychologii II, kde nám jurodivý docent V. velmi výrazně vysvětloval, že musíme být ochotni vstoupit do dialogu a že musíme přemýšlet, mluvit o věcech, a že to nedělá pro sebe nebo nás, ale pro ty pacinety a klienty. (To mi připomíná, že prý jednomu klučinovi na zkoušení řekl: „Vy byste toho klienta zabil!“... a pak mu tu zkoušku dal... pač doc. V. je koblih :)

            Takže jak jsem psala na začátku - nic nového na psychologickém ústavu ;)

PS: Dnes je Tygr znaven a pochrupuje, Králík je taky znaven, ale přesto nervózně přešlapuje a řiká: Měla by si dělat něco na diplomku.

A co na to Prasátko?

Lidi jsou nějaký divný...

Tak včera jsem např. seděla v hospodě se svojí kamarádkou, kterou jsem neviděla asi půl roku, a tak jsme kecaly, kecaly... když najednou kde se vzal, tu se vzal barman a povídá:

„Holky, můžu se vás na něco zeptat?“

„No, jasně...“

„Jako vítě že jo... chlapi se rádi koukaj na dvě lesbičky, ale jako na chlapy, jak si to rozdávaj, tak to se fakt jako koukat nemusej... a co vy, jak to máte?“

Tak jsme s nim asi tak 5 minut komunikovaly, načež se vzdálil a my si uvědomily, že jsme vlastně žádný gay porno ještě neviděly, a že to asi budem muset napravit ;)

Když jsme asi za dvě hodiny odcházely a platily, barman nám chtěl dát 5% slevu a naléhal na kolegu, ať to nějak nacvaká do toho počítače... a protože to nešlo, tak nám na stůl hodil 60 korun, že to máme za to, že jsme se zúčastnily jeho výzkumu :D

Aby toho pro ten večer nebylo málo, po cestě domů, před Palácem Flora, jsem potkala jakéhosi postaršího pána z bývalé Jugoslávie, který už měl dost vypito... strašně po mě chtěl číslo a že někdy někam půjdem, já a moje kamarádky nebo kamarádi a já nevim kdo eště :) Byl celkem vtipnej, takže jsem ho poslouchala ještě asi 20 minut, mezitím jsem se dozvěděla, kde co, z jeho minulého a současného života, byla jsem obdarována lakem na nehty :D     

No jo, ale pak se pán začal vyptávat, kde bydlim, a to už mě trochu nebavilo, tak jsem ho nechala sejít do metra, jako že tam jdu taky a zdrhla domů... :)

Takže jestli někdo chcete růžovej lak na nehty, máte ho mít :D


Tygrometr: Tygr se těší na zítřejší akci a začíná trochu vývádět... :)
Králíkometr: Králík sedí u stolu, rukou si podpírá hlavu.... klimbá a mrmlá si: To nikdy nestihnu, tohle zkouškoví prostě nedám...

A co na to Prasátko? 

Hurá, je po Vánocích...

            Svátky klidu, míru, lásky a všeobecné pohody, jsou díky b(B?)ohu za námi. Byly tak úžasné, že jsem si u smažení řízků málem začala trhat vlasy a celý den si opakovala: Ježiši Kriste, jak si nám to moh udělat... proč ses k***a vůbec narodil??!

            Ale nakonec nebyly žádný kosti v krku, žádní členové domácnosti se neožrali (aspoň ne víc než normálně, teda babička asi jo :), stromeček neshořel a vánoční koledy jsme naštěstí taky neposlouchali.

            Mým štědrovečerním filmem se stal Fight Club a pohádkou před spaním Psychologická diagnostika dospělých... takže jsem to zase pěkně vyignorovala... nu což, rok od roku jsem v tom lepší... :)

+ NÁLADOMETR MÝCH OSOBNOSTÍ

            A jak se má Tygr? Tygr odpočívá a nabírá sílu na další zběsilé akce, jí spoustu cukroví a řízků a bramborového salátu :)

            A jak se má Králík? Králík od rána do večera studuje, nadává na Tygra, že přes semestr moc chlastal a neuroticky se drbe na hlavě.

A co na to Prasátko??

... and birds were singing to calm us down...

Strach

Strach nic nepochopit a strach pochopit všechno. Strach milovat i nemilovat. Strach zapomenout všechno a strach nezapomenout nic. Torza těl vlekoucí se po bitevním poli, pomalá a neodvratná agonie těch, kteří přežili. Strach poznat hlad, strach nežíznit už po ničem. Strach zemřít a strach žít. Strach mít strach. Strach být sám, když tady nikdo není. Strach být sám s milovanou osobou. Existuje strach, který ještě není smrt, ale už to není život.
(E.Wiesel - Šílená touha tančit)