Páté babí léto v Brně

Babí léto patří jednoznačně mezi moje nejoblíbenější roční období. Mezi ty další potom období dozrálých obilných polí, červeného listí (tzn. mezi žlutým a shnilým), prvního sněhu, řepkové a teplých večerů. Mezi ty neoblíbené pak zimní bahno a tma, Vánoce, období, kdy mží několik dní v kuse (a jak napsal můj oblíbená spisovatel Lustig - člověk si připadá jako v lahvi a kolem něj pomalu stoupá hladina vody) a když je jinak než by podle roční doby mělo být (což je teď skoro pořád).

Terezín, Osvětim, Buchenwald...

           

            Dnes ráno, po pětiletém boji s rakovinou, zemřel jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Svými knihami mi otvíral oči, ničil iluze o lidech a zároveň vracel naději, že dobro stále existuje. I když asi v jiné podobě, než jsem si ho kdy představovala. 

            Dnes, 26. února 2011, zemřel Arnošt Lustig. Člověk, u kterého jste měli pocit, že po tom všem, co prožil, tu zůstane navždy.

A nezůstal.

Nový semestr

           

            Tak nám opět začal další semestr. Na psychologickém ústavu se vůbec nic nezměnilo, pokračuje se ve stále stejném trendu, a to, že je to den ode dne horší. Proto si také myslím, že jsem do něj vstoupila přesně tak, jak si zaslouží - totiž totálně nalitá.

            Ještě asi ve čtyři ráno jsem vykřikovala, že se propijem až do rána a pak půjdem na psychoterapii. Ale nakonec místo toho, abych seděla na přednášce, jsem se se svými dvěma kamarádkami válela na bytě svého přítele, který už dávno odešel, a skučela, že mám hlad, bolí mě hlava a nemůžu chodit (ty kamarádky na tom byly velmi podobně :). 

            Následně jsme zjistily, že jsme vůbec o nic nepřišly, protože pan vedoucí ústavu prý přišel asi o dvacet minut později, strašně se divil, proč tam vůbec někdo je, že přednášky budou přece vyučovány e-learningově. To je sice možný, ale v sylabu se o tom nic nepíše, žádný email nedošel, takže pokud nepředpokládají, že jsme telepati, tak by se nad sebou měli trochu zamyslet. Navíc žádný e-learningový kurz není spuštěn, předpokládám, že nám ho dají do užívání tak týden předtím, než půjdeme na zkoušku. Trochu mě děsí, že mě u nás tahle situace vůbec nepřekvapuje.

            V úterý jsem se dostavila na přednášku z Psychodiagnostiky dětí a dospívajících. Vyučující zřejmě nedošlo, že jsme minulý semestr měli Psychodiagnostiku dospělých, a že nám nemusí vysvětlovat, co je to psychodiagnostika a psychodiagnostická činnost půl hodiny. A taky jí asi nedošlo, že jsme ve čtvrťáku a skutečně nepotřebujeme po stopadesátý slyšet, co je to objektivita, validita a reliabilita testu. Grr. Ještě, že jsem s sebou měla knížku (a stejně po hodině odešla).

            Dnes jsem se po další akci, která končila v ranních hodinách, ocitla na přednášce Klinické psychologii II, kde nám jurodivý docent V. velmi výrazně vysvětloval, že musíme být ochotni vstoupit do dialogu a že musíme přemýšlet, mluvit o věcech, a že to nedělá pro sebe nebo nás, ale pro ty pacinety a klienty. (To mi připomíná, že prý jednomu klučinovi na zkoušení řekl: „Vy byste toho klienta zabil!“... a pak mu tu zkoušku dal... pač doc. V. je koblih :)

            Takže jak jsem psala na začátku - nic nového na psychologickém ústavu ;)

PS: Dnes je Tygr znaven a pochrupuje, Králík je taky znaven, ale přesto nervózně přešlapuje a řiká: Měla by si dělat něco na diplomku.

A co na to Prasátko?